Protože jsem řidič, tak jako většina lidí mám sjednanou pojistku proti úrazu. Pokud je sjednaná částka včas uhrazena a nevyžaduje-li se po pojišťovně pojistné plnění, jde všechno bez problémů, nervů a jiných mnohem větších nepříjemností. Chtěla bych se s vámi podělit s nepříliš dobrou zkušeností s Českou pojišťovnou.

3 dny v kómatu ve velmi vážném stavu

V minulém století jsem měla autonehodu, kterou jsem nezavinila. Přesně to bylo 14. 5. 1986. Jela jsem z práce na malém motocyklu Babeta, z protější strany jel mikrobus, který čekal, až přejedu, aby mohl odbočit do vjezdu domu. Za ním jel nákladní automobil, jehož řidič nějak přehlédl dost velké auto a v plné rychlosti do něj narazil, čímž ho vymrštil přímo na mě.

Nic z toho si nepamatuji, protože můj stav byl velmi vážný a byla jsem tři dny v kómatu.

S náhradou škody byl problém

O pojistku jsem se nezajímala, protože jsem byla ráda, že žiji. O vážnosti úrazu se nebudu rozepisovat, to není podstatné. Naštěstí naše známá se o to postarala. Bylo nutné obodování mého úrazu obvodním doktorem a sepsání škod, které vznikly. Motocykl byl na odpis a já jsem měla mimo jiné roztržené ucho, ze kterého se mi ztratila velká zlatá náušnice. A tím se rozběhl můj nekonečný příběh s pojišťovnou.

Vyplacení bolestného nebyly potíže, ale s odškodněním malého motocyklu, zlaté náušnice a ušlé mzdy nastal pro pojišťovnu velký problém.

Řidič, který nehodu způsobil, byl zaměstnancem tehdejšího JZD, které se za něho zaručilo a pojistné plnění se vyplácelo z pojistky organizace. Proplácení nemocenské bylo jen půl roku, ale za tu dobu jsem stále nebyla schopná se o sebe sama postarat.

Měla jsem dvě malé děti a manželova výplata nebyla tak velká, abychom mohli bez problémů fungovat bez dalšího příjmu. Proto jsem se obrátila na právníka, který se mě ujal a v první řadě dal přehodnotit body, které mi obvodní lékař přidělil na úraz.

A už začal kolotoč, protože obvodní lékař vše ohodnotil jen polovinou bodů, které mi náležely. K tomu se přidalo vymáhání škody vzniklé na malém motocyklu a ztracené náušnici, o které se zástupce pojišťovny vyjádřil, že jsem ji vůbec nemusela mít.

Dalším velkým problémem byla ušlá mzda, jelikož můj zdravotní stav mi nedovoloval pro stálé a nemalé bolesti vykonávat moji práci a nárok na nemocenskou již jsem neměla.

Čeká mě operace páteře, ale na nemocenskou již nárok nemám

Komisí mi byl přidělen částečný invalidní důchod, při kterém jsem podle nich mohla denně vykonávat 8 hodin lehčí práci, přestože jsem čekala na operaci páteře.

Právníkovi, který mi pomáhal, se protáčely panenky z jednání pojišťovny i důchodové komise. S pojišťovnou se nešlo domluvit, protože jednou už jsem byla obodovaná obvodním lékařem, tak neviděli důvod, proč by měli vyplácet jinou částku a navíc proč by mi hradili ušlou mzdu, když mám jen částečný důchod a mohu pracovat 8 hodin. 

Handrkování s pojišťovnou trvalo 3 roky

Stále jsem měla velké bolesti, nemohla jsem chodit, stát nebo sedět. Pro pojišťovnu bylo nejdůležitější, že podle komise můžu pracovat, tak neviděli důvod, proč by mi měli vyplácet ušlou mzdu. O průpovídkách a ponižujících komentářích k mé osobě zástupcem pojišťovny se radši zmiňovat nebudu.

Nakonec mi museli doplatit odškodnění úrazu a škody s ním spojené. Ušlou mzdu mi vypláceli také, jelikož jsem zásluhou úrazu přišla o zaměstnání a nová práce, která by odpovídala mému zdravotnímu stavu, se pro mě nemohla najít.

Rok v korzetu bez nároku na plný invalidní důchod

Bolesti jsem neměla, jen když jsem ležela, což mi nikdo nevěřil, protože jsem byla mladá a mohla jsem pracovat. Až za 5 let po autonehodě jsem šla na operaci páteře a rok po ní jsem musela být v korzetu a ani tak jsem neměla nárok na celý invalidní důchod.

S páteří mám problém stále, i když je sešroubovaná a zpevněná. Nevydržím dlouho sedět ani stát, nebo být v jedné poloze. Roky jsem vedená na Úřadu práce, ale zaměstnání je pro člověka s postižením nedosažitelné.

Zanikl podnik, zaniká výplata ušlého výdělku

Před pěti lety pojišťovna přišla na to, že podnik, z jehož pojistky mi bylo vypláceno pojistné plnění, zanikl bez právního následného subjektu, tudíž už nemám nárok na vyplácení ušlého výdělku, přestože jsem bez práce a evidovaná na ÚP.

Záležitost jsem opět předala právníkovi a problém se táhne pět let s tím, že teď soudní znalec naznal, že můj zdravotní stav není dobrý, ale to už není v souvislosti s autonehodou. Zástupce Kanceláře pojistitelů se vyjádřila, že bych měla také zaplatit veškeré soudní výlohy!

Nemám nárok ani na starobní důchod

Protože jsem neodváděla sociální poplatky, nebylo z čeho, tak nemám nárok na starobní důchod. Mám jen velmi malý invalidní důchod 1. stupně a čekám, jak dopadne soud. Pojišťovna dobrovolně nepomůže, i když se člověk dostane do velmi svízelné situace a ne vlastní vinou. Zbývá jen jedna naděje a tou je soud, který se ale táhne po mnoho let.