S přítelem se podílíme na celkových výdajích domácnosti prakticky rovným dílem. Nejsme nijak rozmazlení, nekupujeme zbytečnosti, značkové oblečení jsme také neviděli snad nikdy. I přes nízké platy se nám dařilo šetřit si do rezervy. Jelikož se nám tak krásně dařilo, rozhodli jsme si pořídit rodinný dům, samozřejmě na hypotéku. Velkou část jsme na začátku zaplatili z našich úspor, dokonce i samotná výše hypotéky nebyla nijak vysoká. Měsíčně nám z účtů odcházelo dohromady něco kolem šesti tisíc na hypotéce, tři tisíce na elektřině a vodě. Ze dvou platů jsme vše snadno poplatili, dokonce se nám opět dařilo šetřit si.

Partner přišel o zaměstnání

Jenže ne vše je vždy tak růžové, jak se zdá. Firma, ve které přítel pracoval, začala propouštět a začali od těch, kteří tam pracují nejkratší dobu. Ačkoliv přítel měl již smlouvu na dobu neurčitou a ve firmě pracoval přes pět let, dostal výpověď. Celé odstupné jsme dali stranou, aby bylo z čeho platit povinné platby. Můj plat z velké části šel na nákupy jídla, hygieny apod.  

Přítel si poctivě hledal práci, ale i přesto zůstal nezaměstnaný. Podpora v nezaměstnanosti mu za pár měsíců vypršela a on i přes stálé usilovné hledání práce zůstal bez jakýchkoliv příjmů. Zanedlouho jsme museli sáhnout i na rezervy, které neúprosně mizely v nenávratnu. Přítel se snažil aspoň přinášet nějaké ty peníze z příležitostných brigád, ale náklady na domácnost byly vyšší než příjmy.

Z čeho platit hypotéku?

Jednoho večera jsme si sedli, protože finanční rezervy byly skoro pryč a za pár chvil by už nebylo z čeho platit ani tu hypotéku. Udělali jsme si pečlivý seznam, za co peníze utrácíme, vyznačili jsme povinné platby a ty jsme odečetli od celkového příjmu domácnosti. Vyšlo nám, že na běžnou spotřebu včetně nákupů jídla nám na měsíc zůstává jen něco málo přes tisíc korun.

Musíme se uskromnit, snad to pomůže

Jedna z možností, jak snížit naše výdaje, bylo zažádat o snížení záloh na elektřinu a vodu. Naštěstí nám obě firmy vyšly vstříc a platby na tyto účely jsme ze tří tisíc snížili na 1 500 Kč. Jenže aby pak nenastal v době zúčtování plateb obrovský průšvih, zkoumali jsme, jak ve skutečnosti na těchto položkách ušetřit.

Postup našeho kompletního šetření stylem „kde se dá“ vypadal takto:

  • Nákupy jídla a ostatních věcí zásadně v malém potřebném množství a nejlépe ve slevách. Nic se nesmělo vyhazovat, tvrdé pečivo jsme rozpékali, dělali topinky nebo strouhanku. Co šlo zmrazit, to jsme také naporcovali a zmrazili, čímž jsme zamezili kažení potravin v lednici. Náklady na jídlo tak najednou klesly z 2 400 Kč měsíčně na 1 300 Kč měsíčně. Celková úspora tedy 1 100 Kč měsíčně.

 

  • Začali jsme hlídat elektroměr a vypínat spotřebiče, které zrovna nepoužíváme. A to nejen do režimu pohotovosti, ale rovnou ze zásuvky. Zavedli jsme pravidlo, že televizi zapínáme jen na předem vybrané programy. Přestali jsme mimo jiné také používat myčku nádobí. Když jsme potřebovali někde rozsvítit, tak jen na nezbytně nutnou dobu. Také jsme dříve používali elektrické infrapanely na přitápění místností. Vypojili jsme je, a když nám bylo chladno, raději jsme roztopili v kotli. Těmito opatřeními jsme dokázali na elektrické energii ušetřit měsíčně přes 400 Kč a po ročním zúčtování jsme dokonce i přes snížené zálohy nic doplácet nemuseli.

 

  • Voda byla další položka, na které jsme začali šetřit. V první řadě jsme nádobí začali mýt ručně v napuštěném dřezu, čímž jsme na jednom mytí nádobí ušetřili mnoho litrů vody. Také místo koupání v napuštěné vaně jsme se začali spíše sprchovat a to stylem, že jsme vodu v průběhu mytí vypínali a sprchu jsme zapínali jen na oplachování. V jiné podobě jsme na vodě neušetřili, ale i přes to naše úspora byla kolem 300 Kč.

Konečně nová práce a vidina lepších časů

Přítel si konečně našel novou práci a začal domů nosit pravidelnou výplatu. Nicméně tato pravidla šetření dodržujeme i nadále. Jen díky nim jsme se udrželi nad pomyslnou nulou na účtech. Jsme na sebe hrdí, že jsme tu krizovou situaci takto zvládli. Nicméně, jak se říká, nestojíme o ni nikdy více!