Finanční arbitr je mimosoudní orgán, který bezplatně řeší spory mezi zákazníky a finančními institucemi. Jedná se poměrně o novou funkci – v České republice byla založena teprve roku 2003. Mezi jeho hlavní funkce patří řešení sporů mezi osobami, které provádějí finanční převody a vydávají elektronické platební prostředky, a investičními společnostmi a spotřebiteli. Co se oblasti působnosti týče, řeší spory z úvěrů, platebních služeb, investic, směnárenské činnosti, životního pojištění, stavebního spoření a další.
Rozhodování sporů v oblasti poskytování platebních služeb
Podle zákona o platebním styku se rozlišují osoby oprávněné poskytovat platební služby a poskytovatelé platebních služeb. Co se prvého případu týče, patří mezi tyto osoby banky, spořitelní družstva, instituce elektronických peněz, zahraniční platební instituce a Česká národní banka. Poskytovatel platebních služeb definován přímo není. A právě řešení sporů mezi těmito dvěma stranami je jednou z funkcí finančního arbitra.
První věcí, kterou musí finanční arbitr zajistit, je zjištění, zda daný případ ještě spadá do jeho kompetence, či nikoli. To nemusí být vždy zcela jednoznačné, proto je třeba pečlivé prozkoumání celého případu a důkladná příprava na základě všech dostupných materiálů. Arbitr je tedy oprávněn rozhodovat spory, které vznikly v důsledku poskytování platební služby (taktéž není nutné, aby se spor bezprostředně týkal přímo platební služby, nicméně musí s ní příčinně souviset).
Pro představu – finanční arbitr může řešit spor, který vznikl nevydáním peněz bankomatem při výběru hotovosti, spor o výpověď platebního účtu, spor o správnost poplatku účtovaného za poskytnutí platební služby a podobně.
Další spory spadající pod finančního arbitra
Mezi další oblasti patří řešení sporu v oblasti úvěrů, kdy arbitr může stanovit například výši náhrady nákladů za předčasné splacení úvěru, může posuzovat úvěruschopnost a zesplatnění úvěru a také má právo řešit spor o výpočet roční procentní sazby nákladů. Kromě toho spadá do jeho pole působnosti také oblast investic.
Zákon definuje v 8 hlavních a 9 vedlejších bodech jednotlivé pojmy související s investičními službami – na základě těchto definic je pak arbitr oprávněn rozhodovat v případech jako je spor o řádné provedení pokynu k nákupu, spor při plnění informačních povinností investiční společností nebo spor o platnost nebo ukončení smlouvy o poskytování investiční služby.
Výše uvedené příklady jsou jenom malou částí působnosti finančního arbitra. Pokud by vás zajímaly všechny okruhy, podrobné informace najdete na stránkách kanceláře finančního arbitra.
Hlavní myšlenkou při vzniku této funkce byl požadavek, aby existoval orgán schopný řešit spory mimosoudní cestou. Finanční arbitr má poměrně široké, nicméně přesně definované pole působnosti a své služby poskytuje bezplatně (jedná se o zřízence státu). Arbitrem může být pouze osoba, která má vystudována obor práva (tj. 5 let vysokoškolského studia zakončeného udělením titulu mgr.) a dalších 5 let se již v tomto oboru pohybuje. Další podmínkou je bezúhonnost a také dobrá pověst, aby bylo předcházeno možnému poškození klienta.
